Strach z žen a paví ocas

Před několika dny jsem poprvé vedl mužsko ženský kruh. A musím se s vámi podělit o dva pocity, situace, které se s večerem pojí.

První situace přišla ještě před vlastním setkáním. Měl jsem totiž před tím večerem velký strach. Strach z toho, že nedokážu být průvodcem skupině, v které je tolik žen. Ten strach byl v některých momentech tak velký, že jsem nebyl schopen dělat vůbec nic. Jen jsem seděl, dýchal a pozoroval ho. A při tom mi došlo, že muž bez ženy nedosáhne nic. Podpora, kterou žena může dát, ať už muž dělá cokoliv, je pro jeho konání nezbytná. A to platí o žené fyzické, jedno zda manželce, partnerce, kamarádce, milence, tak také o té ženě vnitřní, v každém z nás. Když jsem totiž ten strach pozoroval, tak najednou přes mé mužské myšlenky “ To dáš, to zvládneš, nebuď zbabělec“ přišla síla, která byla jemnější, byla jakoby na pozadí a tahle síla uklidňovala, těšila, chápala, vytvářela bezpečný prostor, bezpečné místo uvnitř mě. Ženská složka, která postupně obavy a strach rozpouštěla. Vytvářela „teplo domova“. A tak jsem se postupně zklidnil, a vytvořil tak prostor pro mou mužskou část, která řekla : Ok, tak jdem na to, přece se z toho nepo…“ A vyrazil jsem, zklidněn, podporován. Tanec mužské a ženské složky ve vzájemném propletení. A večer? Ten pak proběhl úžasně.

Druhá situace proběhla během večera a já si při ní uvědomil, že ať se snažím sebevíc, tak být před ženou otevřený, upřímný a autentický je pro mě, jako pro muže, téměř nadlidský úkol.  Na velmi hluboké instinktivní úrovni, je pro mě žena totiž stále „objektem zájmu“, „kořistí“ chete – li. A z téhle úrovně se tak trochu předvádím, ukazuji, naparuji, dělám se prostě trošku jiným, než jsem ve své hloubce, ve své skutečné autenticitě. Ne, že bych přímo lhal, ale občas jsem jen něco trochu poupravil, zkrášlil. Třeba místo toho abych řekl „nevím si s tím rady“, tak se najednou slyším říkat“pracuji na tom“. Maska naskočila tak rychle a tak plynule, že jsem si jí skoro ani nevšiml. Překvapilo mě, jakou vytrvalost má tenhle automatický pilot, jak hluboko ve mě je. Vím, že dřív nebo později stejně žena tyhle přetvářky prohlédne a pro vztah je lépe, když do něj oba vstupují více ze svého autentického srdce, než v kupách svých masek, ale jako bych si nemohl pomoci. Nazval jsem si pro sebe tenhle manévr – matení pavím ocasem.

Jak to máte vy?

Komentáře